Paul Ricard .... 14. květen 1986 .... testy

Pár dní po VC Monaka (která byla pro Elia de Angelise dalším velkým zklamáním u týmu Brabham - odstoupil po čtvrtině závodu z poslední pozice), tým Brabham přicestoval spolu s dalšími týmy testovat na okruh Paul Ricard ve Francii. Ricardo Patrese byl stále na cestě na okruh a začátek testování tak nestíhal. Elio navrhl jestli on by mohl být tím prvním kdo vyjede k testům, už vzhledem k jeho špatnému výsledku v Monaku.

V průběhu testování došlo k tragédii: V rychlosti kolem 290 km/h došlo k utržení zadního přítlačného křídla Eliova Brabhamu, bohužel to bylo na konci úseku přecházejícího v zatáčku, neovladatelný vůz byl vymrštěn do vzduchu, v kotrmelcích přelétl stanoviště traťových komisařů a skončil na trávě obrácen podvozkem vzhůru. Některé výsledky šetření naznačují že vůz letěl vzduchem něco okolo 90 metrů, jedinými svědky nehody byli dva mechanici Benettonu, kteří zde instalovali zařízení na měření rychlosti.

To co následovalo bylo více než skandální. Elio měl zůstat ve vraku uvězněn dlouhých 10 minut, zatímco vůz pomalu začal zachvacovat požár. Prvním kdo přispěchal na pomoc byl Alan Jones, který později celou tragédii okomentoval takto: " Nebylo nic co bych mohl udělat, pouze jsem stál , paže zvednuté nad hlavou.... bože". Brzy Jonesovi přispěchali na pomoc další piloti Alain Prost a Nigel Mansell a pokoušeli se vůz převrátit zpátky na kola, bohužel v blízkosti nebylo možné kvůli velkému žáru vydržet delší dobu a tak se jim to nepodařilo. Konečně přispěchali maršálové s hasícími přístroji, bohužel vzhledem k jejich pracovnímu úbor (kraťasy a krátká trička) se k požáru taktéž nemohli přiblížit. Jak Alan Jones dodal: " většina kouře z hořícího vozu šla přímo do kokpitu, zvláště jako nic jiného, kouř byl pro Elia fatální hrozbou....."

Po takřka 10 minutách se podařilo vůz uhasit, převrátit na kola a Elia dostat z kokpitu. Jako by toho nebylo dost, okruh právě nedisponoval vrtulníkem a trvalo dalších 30 minut, než přiletěl jiný vrtulník a dopravil Elia do blízké nemocnice v Marseille.

Navzdory masivnímu nárazu obstála konstrukce Brabhamu velmi dobře, hlavní designér Gordon Murray provedl dobrou práci. To bylo potvrzeno, po prvních prohlídkách zraněného pilota - utrpěl pouze zlomeninu klíční kosti a lehké popáleniny na zádech. Navzdory tomu, včasný zásah záchranářů připravil Elia o život, šířící se oheň a kouř pronikající do kokpitu připravil Elia o kyslík a to se ukázalo jako fatální. V noci zavolal Syd Watkins na chirurgii Marseillské nemocnice a byl informován, že Elio elio utrpěl masivní poškození mozku a situace je pro něj beznadějná. Elio zemřel následujícího dne, jako oficiální příčina byla uvedena "rozsáhlá zranění hlavy a hrudníku".

source: www.aerogi.be

Nedlouho po Eliově nehodě představil prezident FIA Jean-Marie Balestre sérii reforem  pro rok 1987. Asi největší změnou byla redukce výkonu motorů, dále úprava okruhu Paul Ricard, vyjmutí esíčka kde došlo k nehodě (paradoxně rychlý úsek před esíčkem zůstal beze změn). Dále byla přijata opatření, aby se neopakovala šokující situace s činností bezpečnostních složek okruhu. Dokonce se uvažovalo o případném vyjmutí okruhu ze šampionátu VC.

V červnu 1986 byla opravdu k vidění při VC Francie rozsáhlá bezpečnostní opatření, avšak celková kvalita a připravenost se ukázala v závodě , když Streiffův Tyrrell začal na začátku cílové rovinky hořet, pilot ještě stačil vůz zastavit a uniknout plamenům do bezpečí, avšak komedii která se odehrála při hašení vozu jsem nikde jinde nezaznamenal......... prostě Francouzi :)))))

Paradoxně se Eliova smrt podepsala na výrazném zlepšení bezpečnosti moderní formule 1. Věřím že na tuto výraznou osobnost formule 1 nikdy nezapomeneme.

Adieu Elio