1989 - tragická nehoda Philippe Streiffa

                         AGS JH-23B, Jacarepaquá, Brazílie

V průběhu předsezonního testování v roce 1989 na brazilském okruhu Jacarepaquá došlo k velmi těžké nehodě, obětí byl jezdec týmu AGS Phillipe Streiff. Na můj dotaz, zda někdo něco o tomto incidentu neví se mi dostalo celkem rozsáhlé odpovědi od člověka, jehož přezdívka je "Muzza" . Jakožto Brazilec zastává jiný názor na celý průběh následujících věcí, než jak bylo popsáno v předních evropských časopisech o automobilovém sportu.

Bohužel momentálně nemám odkaz, který popisuje konfiguraci okruhu Jacarepaquá v roce 1989. K nehodě došlo v úseku zvaném Suspiro (angl. "Sight" = vzdech). Jedná se o velmi rychlou zatáčku, která má na výjezdu tendenci vynášet (hlavně za některých okolností, jako když je vůz plně natankován nebo jsou nedostatečně zahřáté pneumatiky, při průjezdu je nutné lehce ubrat plyn). V roce 1989 zde vozy dosahovaly rychlosti 250-260 km/h. Jméno zatáčky říká mnoho o její charakteristice, nejedná se totiž o lehký úsek a pokud ho bezpečně projedete, pořádně si "oddechnete". Jiné prameny uvádějí, že to není až zas tak těžká zatáčka, avšak nehodu zde může způsobit kombinace vysoké rychlosti a prudké změny směru.

Existuje mnoho domněnek o důvodu nehody, Streiff mohl udělat jezdeckou chybu už při vjezdu do zatáčky, možná ztratil koncentraci, možná špatně posoudil rychlost projetí zatáčkou, v úseku mezi Pace a Suspiro mohl přijít o rychlostní stupeň a díky vysokým otáčkám se snažil zabránit nehodě už při vjezdu do úseku, což se mu nepovedlo (myslím že tato domněnka se dá rychle vyvrátit stavem převodovky, je tu ovšem otázka co s takovou převodovkou udělá náraz v rychlosti přes 200km/h). Vzpomeneme-li, že šlo o předsezonní testy, mohl být vůz aerodynamicky nestabilní, velký přítlak na zadek mohl způsobit nedotáčivost vozu, v každém případě byl Streiffův vůz v zatáčce moc široký, na výjezdu ho to vyneslo na obrubník v tak nešťastném úhlu (je možné že to bylo až kolem 45° vůči trati), že to vystřelilo vůz vzhůru, ten v kotrmelcích proletěl ochrannou zónou a doslova se roztříštil o bariéru... video

V průběhu kotrmelců došlo k utržení ochranného oblouku a Streiff byl velmi těžce poraněn. Následkem prudkého nárazu ( ať už o zem nebo barieru - neví se kdy došlo k odtržení oblouku) utrpěl mnohanásobné zlomeniny krční páteře a rozsáhlá poranění míchy a v důsledku těchto zranění ochrnul prakticky na celé tělo. Podobný případ se stal na závodě mistrovství starších vozů EuroBoss v Mostě v roce 2002 - starší Arrows Frederica Carrecy, havaroval obdobně na konci cílové rovinky, Frederico utrpěl zranění hrudníku a krční páteře, kterým po převozu do nemocnice podlehl...video

Mnoho dohadů bylo také kolem toho, zda k poranění nemohlo dojít následkem neodborné manipulace při záchranných prací. Toto jsou dvě hlavní nesrovnalosti mezi brazilskou a evropskou verzí událostí které následovaly bezprostředně po nehodě. Některé magazíny (hlavním z nich byl Autosprint) byly velmi kritické k péči poskytnuté zraněnému pilotovi, ačkoli se jejich tvrzení zakládaly pouze na domněnkách. Není pravda, že na okruhu nebyli přítomní traťoví komisaři a doktoři. Lidé vyprošťující Streiffa byli velmi dobře obeznámeni s automobilovými nehodami a velmi rychle identifikovali zranění které pilot utrpěl a poskytli mu největší možnou péči.

Přirozeně členové týmu a Streiffova žena ho chtěli do nemocnice transportovat nejrychlejším možným způsobem, ale doktoři si chtěli být jistí, že je Streiff dostatečně zajištěn a stabilizován pro převoz. Jak kkomentoval jeden z doktorů : "Ke zraněním již došlo, nyní se ho budeme snažit udržet naživu". Další část článku v Autosprintu klade vinu správě trati, která podle něj selhala. Záchranný tým nacházející se na okruhu nebyl údajně pro tento typ nehody připraven a ani zasahující ambulance nebyla vhodná pro převoz pacienta s takovýmto zraněním. Další část je zcela kritická k péči poskytnuté v nemocnici. Streiff nebyl přivezen do špinavé nemocnice a nebyl operován nezkušenými doktory (v Autosprintu bylo dokonce použito slovo řezník). Zprávy přinesené v brazilských médiích (obvykle a domnívám se, že odůvodněně, kritické ke stavu místních nemocničních zařízení) přinesly zcela rozdílný scénář. Faktem zůstává, že na uveřejňované zprávy a prohlášení jak týmu, tak třeba manželky měl vliv stres a zdrcení z toho co se stalo. V době těchto prohlášení ještě nebyly známy potvrzené výsledky od lékařského týmu a bez nich byla některá prohlášení dosti zavádějící. Značný zmatek ještě působil fakt, že tým komunikoval špatně Anglicky a doktoři zase neovládali francoužštinu.

Shrneme-li to, co bylo napsáno a odvysíláno, zastává Muzza přesvědčení, že stanovisko reporterů Autosprintu o podmínkách v nemocnici je v základním rozporu s tím co bylo odvysíláno v brazilské televizi a dále komentáře o pomoci poskytnuté přímo na trati jsou také značně odlišné od těch co byly tištěny v brazilském tisku.

Další nepravdivé informace šířené většinou časopisů ( Autosprint byl opět jedním z nich) se týkaly obrubníků. Na okruhu Jacarepaquá byly údajně použity "zabijácké" obrubníky, které při sebemenším kontaktu katapultují vůz do vzduchu. Je zde opět konflikt v tom, že před započetím testů byla trať prověřena inspekcí a následně certifikovaná komisí FIA. Po nehodě byly obrubníky změřeny a bylo shledáno vše v pořádku s řády F1. Je zajímavé že na základě Streiffovy a jiných podobných nehod, kdy vůz najel na obrubník pod neobvyklým úhlem a havaroval, přišla později FIA SAFETY GROUP s odlišným designem obrubníků, které se skládaly z jednotlivých plochých částí zapuštěných na výšku trati namísto obrubníků tvaru rampy. Problém těchto obrubníků byl ten, že fungují pouze u vozů F1, které mají tuhé pérování. Pro ostatní série a nebo i pro motocyklové závody jsou nevhodné.

Jako poslední bod se musí vzít v potaz, že nesporně hlavním faktorem Streiffova zranění bylo odtržení ochranného oblouku, který zanechal pilota nechráněného. Dva obrázky vozu jsou k vidění ještě na stránkách www.Sutton.com - ve vyhledávači hledejte: 89bra44 a 89bra48

foto: Autosprint

Jak je vidět na obrázku dole, oblouk AGS JH-23;24 je samostatnou částí připevněnou k monokoku, ovšem není v něm integrován.

foto: Milan Vasko

AGS nebylo po této stránce jediným týmem, který v té době používal podobný design. V té době byly totiž dva hlavní problémy při výrobě oblouku integrovaného do monokoku. Za prvé, obtížná orientace kompozitu v tomto místě, zadruhé, oblouk musí umožnit vstřebat určité deformace v případě nehody, což kompozitní nedokáže, ten se v případě extrémních tlaků nedeformuje, ale roztříští. Je pravdou, že jsou nyní oblouky konstruovány zcela jinak, ale v té době nynější řešení většina známých technologií neumožňovala. Oblouk AGS neselhal působením síly shora, ale kombinací sil ze všech stran. V průběhu kotrmelců mohl narazit na cokoliv a v případě že by vydržel, ale například by se zabořil do země, tak by jezdec stejně utrpěl vážná zranění. Při vyšetřování proto nebyl kladen takový důraz na možnost selhání materiálu, jako na klíč vedoucí k příčině Streiffova zranění

Následovala dlouhá rekonvalescence, Philippe ochrnutý od krku dolů, se velmi zasloužil o vznik techniky ovládání pomůcek paralyzovaných lidí ústy a dokonce se nedávno posadil za volant speciálně upraveného Renaultu (teď doufám že nemlžím, kdyžtak mě někdo opravte mailem). Stal se z něj úspěšný obchodník, organizuje charitativní závody motokár a obchoduje s exotickými vozy. Na automobilový sport nikdy nezanevřel.

Pro vše co po zranění dokázal mu u mně patří velký obdiv.......

foto: ?????? - Phillipe na charitativní akci